Deník z naší dovolené na Seychelech

Pátek 26.07. odlet z Curichu do Mahé Musím říct, že jsme byli spokojeni s letem, který celý probíhal v klidu. Celá posádka byla příjemná, jídlo nám také chutnalo, nejprve jsme dostali jídelní lístek, nebylo to tak, že bychom si mohli vybrat jídlo. Jen tam bylo napsáno co dostaneme a v jakém sledu. Sobota 27.07. Transfer do Mahé - Praslin, ubytování v hotelu a první zkušenosti Po našem příletu v 07:05 ráno jsem byli hned u východu odchyceni místním agentem, který nás odvedl k Domestic terminálu a na naše přání se nám snažil zajistit dřívější odlet než v 10:00. Mohu vám jen doporučit neměnte na letišti moc peněz na Rupie. Za jedno je tam kurz horší než jinde. Potom když chcete něco platit, třeba nějaký výlet, tak po vás chtějí € nebo USD. Takže není nutné platit všechno v Rupiích, každý vezme dolary i eura. :) pokračování zítra

Nakonec to dopadlo dobře, odletěli jsme o půl hodiny dříve. Moc dobrý pocit jsme z toho neměli, byli jsme rádi, že jsme byli připoutný, takový turbulence nebyli ani v Boeingu. Let trval asi 15 minut, byli jsme rádi, že jsme na místě. Na letištiti v Praslinu nás očekával organizovaný transfer do hotelu. Možná bych doporučil si raději vzít taxi ( cena 1€km), autobusy byli přecpaný a ani nabylo kam dát kufry. Náš hotel se jmenoval *** Berjaya Praslin. Pokoj jsme měli superior, byl hodně velký, ale připadal nám takový neudržovaný. Večer nám tam třeba chyběla lampa. V koupelně všude padala omítka, byly tam fleky od barvy. Ta koupelna nám připadala taková hodně ušmudlaná (hlavně ten závěs). Bohužel jsem neměl žádný jiný hotel k porovnání. Myslím si, že za 200€ na noc by to mělo být trochu jinou úroveň. Když jsme byli na Srí Lance nebo na Sumatře a tam jsem měli hotely jen *** a musím říct, že byli lepší než tady. Nehledě k tomu, že od vedle zněla do rána hudba, což mi tam ani moc nepasovalo Když jsme se zabydleli, tak jsme jak jinak zamířili rovnou na pláž. Bylo to boží, nádherně bílá pláž, nikde žádné odpadky, nádherně průznačná tyrkysová voda a nikde žádný lidi a ty palmy, které sahají až do moře prostě sen. Přeně tak jak to je na prospektech.

Protože jsme měli hlad, dali jsme si na pláži pizzu, stála 90 Rupií tj 18€ !!! Což se mi zdálo docela i dost. Zaplatit jsme mohli jen v €. Když jsme zaplatili tuhle pizzu, tak jsme věděli, že budeme jíst jen 2 x denně, stejně nemáme v poledne nikdy chuť na jídlo. Jedno malé doporučení, je lepší si zajít někam do restaurace a dát si tam kreolský bufet např. v restauraci Laurier je hned vedle hotelu Berjaya Praslin Beach stejně na tom neušetříte, také jsme to zkusili, najíst se v nějakém Fast-Foodu, nestojí to za to, když jsme to snědli, měli jsme hlad, jako když jsme tam přišli. Ke všemu to ani nebylo dobrý. Večer jsme šli hodně brzy na kutě, bylo kolem půl sedmé a všude už byla hodně velká tma. Ráno jsme chtěli hodně brzy vstávat, abychm co nejvíce viděli a zažili. Neděle 28.07. - Anse Lazio Na nejhezčí pláž na Praslinu se musí jet taxíkem nebo si pronajmout auto. Když by se jelo autobusem, tak se musí jít ještě kus pěšky. Takto jsme to měli napsané v našem průvodci. Tak jsme se rozhodli, že pojedeme autobusem a ten kus dojdem pěšky. Podle jízdního řádu měli by ty autobusy jezdit Po - Ne vždy ve stejnou dobu. Jenže jízdní řád a pravda byla asi někde jinde. Stáli jsme tam a čekali jsme a čekali nebýt jednoho mladého páru, který nás míjel v autě a nás vzal sebou. Prostě to jezdí jen když jsou lidi (No koment ) Za to pláž nám nezůstala nic dlužna. Je to přenádherný záliv, bylo to jako v ráji. Jako v ráji jsme si tam ale nepřipadali každých 10 metrů turisté. Prostě přeplněno. Nazpět nás vzala jedna německá rodina, která tam má barák. Pondělí 29.07. Vallée Du Mai, Grand Anse Do Vallée Du Mai jsme jeli veřejnou dopravou. Vstupné do Národního parku 10€ moc se nám to nelíbilo. Protože jsme navštívili deštné pralesy v Peru, Brazílii, Novém Zélandě a na Sumatře/Indonésie tak tady jsme byli docela zklamáni. Nebyli tam žádný zvířata až na pár ptáčků, žádné rostliny, které by na nás nějak zapůsobily. Stromy byly pořád stejné, myslím tím jeden druh. Průvodce pořád říkal, že lesy jsou hodně husté. Zdálo se mi ale, že kdyby pršelo, tak určitě zmokneme. Jinak cesty byli dobře udržované. V průvodci bylo psáno, že okruh je procházka na 3 hodiny. My jsme to udělali za polovinu.

Tak a máme tu další pokračování deníku. Ten samý den odpoledne jsme se vydali na pláž Grand Anse se porozhlédnout jestli najdeme nějaké tropické ovoce. Co bylo úplně úžasné, to že tam bylo absolutně liduprázdno. Krásné písečné duny. Co může být krásnějšího, když jdete do moře pořád dál a dál a nemusíte plavat, voda šplouchá kolem nohou, díváte se do vody a vidíte až na dno. Nic krásnějšího jsme nezažili, šli jsme do moře až 100 m. To jsme si fakt užívali. Úterý 30.07. - výlet na katamaránu na Cousin. Curieuse a St. Pierre Island: tenhle výlet jsme si koupili v neděli večer v hotelu za 85 €. Pro jednou jsme si mysleli, že by nebylo špatné mít jeden den organizovaný a dobře jsme udělali, vyplatilo se nám to. Ráno jsme odjížděli: skupinka asi 30 lidí. Počasí bylo velice neklidné. Hned při první vlně vody, ti kteří seděli jako první, tak byli úplně mokrý, samozřejmě jsme byli mezi nimi. Za chvíli to uschlo, takže se vlastně nic nestalo. Na Cousin Island je asi 300 tisíc ptáků. Nejsme zrovna velcí milovníci ptatstva, ale byli jsme nadšení a moc jsme si to užívali. Ti ptáci totiž neměli vůbec strach z lidí. Normálně chodili kolem nás, mohli jsme si je z blízka prohlédnout a také vyfotit, nebo je i pozorovat.

Potom jsme měli na lodi oběd, který nás velice mile překvapil, byl velice chutný a formou bufetu. Nejprve jsme si mysleli, že nám dají někde v nějaké restauraci oběd, nějakou hotovku nebo tak něco. Jídlo bylo bezvadné. Na Curieuse Island se nám také moc líbilo, byly tam obrovské želvy, které byly tak mírumilovné, v klidu si tam pojídali svoji trávu, nebo i něco jiného zeleného, nechali se od nás hladit. Skoro jsme se do nich zamilovali. Na St. Pierre jsme se měli potápět, ale protože nebe nevěstilo nic dobrého, bylo zataženo, takže se potápění nekonalo. Asi za hodinu jsme se vraceli zpátky a začalo pršet a foukal i studený vítr. Začala nám být i zima. Nikdy bych si nepomyslel, že budu v tropech mrznout! Středa 31.07. La Digue Za cestu tam a zpět trajektem jsme zaplatili 17€. Po cca půl hodině cesty trajektem, jsme si v přístavu zapůjčili kola. za 40 Rupií cca 8€ za jedno kolo. Půjčení kola byl takový docela malý horor. Bylo tam asi 5 místních firem, co nabízeli půjčení kola a oni se přetahovali o zákazníky, jasně, že ten dravější vyhrál. Doporučil bych při půjčení toho kola si zkontrolovat brzdy, no vůbec si udělat takovou malou kontrolu, jestli všechno funguje jak má. Co na nás zapůsobilo byl absolutní klid a ticho. V klidu jsme si mohli prohlédnout národní park L’Union Estate. Jeden dělník, který tam trhal kokosové ořechy, tak nám jeden daroval. Nikdy jsme čerstvé kokosy nejdli a chutnal nám, podělili jsme se o něj s našimi přáteli. Asi po sto metrech na nás zapůsobila vůně vanilky. Která se tam sušila. Úžasná vůně, která byla cítit na několik set metrů. Když jsme zaťukali asi na pátý domek, tak nám prodali vanilkové lusky. To byl pro nás nejcennější suvenýr, ještě s dřevěnými rybičkami. Potom jsme jeli na kole na Grand Anse, když jsme přišli na pláž, tak nás hned napadlo, že tady se určitě točily reklamy na Bacardi. Vlny tady rachotily, neměl jsem z toho dobrý pocit, ani jsem k té vodě nešel moc blízko. Ty vlny měly určitě kolem dvou a půl metru, raději jsem byl opatrný a nechtěl jsem dopadnout jako před pár lety v Rio de Janeiro, tam mne vlna smetla a od té doby mám problémy s ušním bubínkem.

Závěr deníku. No a potom už nám nezbývalo nic jiného, než se vrátit zpět k trajektu. Museli jsme odjet v 15:30. Což bylo hodně brzy. Ostatním bych doporučil si naplánovat nebo spíše zarezervovat odjezd minimálně o dvě hodiny později. Měli jsme zlost sami na sebe. Mohli jsme si užít ještě třeba plavbu na lodi se skleněným dnem. Potápění pro mě není to pravé, tak jsme mohli využít tu loď no pozdě příště byh to lépe zhodnotil. Čtvrtek 01.08. - Mahé a odlet do Curichu Měli jsme plánovaný odlet 17:30 na Mahé, kde bychom měi ještě 5 hodin volného času na na prohlídku Mahé, to se nám zdálo trochu málo, tak jsme ještě let přebukovali na 10:40, abychom se ještě porozhlédli po Mahé. Zavazadla jsme nemohli rovnou poslat do Curichu, ty jsme si bezplatně uschovali u místní policie. Potom jsme nasedli do autobusu a jeli jsme na jih až do Baie Lazare. Odtud jsme šli pěšky až ke krásnému zálivu Anse à la Mouche. Tam jsme si dali oběd v restauraci La Sirène, já jsem měl nějaké maso na kari a to vám můžu říct, to ostrý si pro příště už budu pamatovat. Zbytek dne jsme strávili ve Victorii jedné hospodě Pirate Arms. Na trhu jsme pak viděli i nějaké to tropické ovoce, které jsme pořád hledali. Na letišti jsme museli být tři hodiny před odletem, tudíž už v 19:40 a měli jsme i příjemný let do Curichu.