Historie Seychel, 9. část

Druhé vysvobození otroků

V první letech po této přírodní katastrofě, která je na Seychelách známá jako "lavalas" (lavina), dorazila na ostrovy velká vlna přistěhovalců. Anglie poslala do Indického oceánu korzáry, aby pochytali evropské a arabské obchodníky s otroky.

Mnohé ukořistěné lodě nakonec připluly do přístavu ve městě Victoria. Tam byli otroci propuštěni a byly jim přiděleny pozemky na ostrovech.

Seychely jako ostrovy vyhnanců

První vyhnanci přišli z ostrova La Réunion a usídlili se na ostrově La Digue. Následovala početná skupina Francouzů, kteří byli obviněni z atentátu na Napoleona 24. prosince 1800.

Napoleon, v té době první konzul, využil příležitosti, aby se zbavil politických protivníků a poslal je "na místo se speciálním dozorem mimo evropské teritorium republiky."

Podle dobových zpráv vyvolali brzy vzpouru mezi obyvateli. Nato byla část z nich poslána na Mauritius. Několik z nich zůstalo na Seychelách (v roce 1810 byli na ostrovech údajně jen čtyři). Jen jeden založil rodinu.

Roku 1804 guvernér Queau de Quincy napsal: "Kolonie je opět úplně klidná. Vládne pořádek a jednota." Poté nebyl na ostrov Mahé již nikdo přiveden násilím.

Vyhnaní Ashantiové

Ashantiové, kteří žijí na území dnešní Ghany, se v 19. století bouřili proti "ochraně", kterou jim nabídla koloniální velmoc Anglie. Král Prempe, jejich vůdce, musel roku 1896 kapitulovat před převahou anglických zbraní a spolu s několika oddanými náčelníky byl zajat.

Když odpor lidu nepolevil, byl král se svým doprovodem vyhoštěn na Seychely. Vyhnanci na ostrovy dorazili 11. září 1900, král Prempe byl oblečen do leopardí kůže. K jeho doprovodu patřila matka, tři manželky a 55 dalších rodinných příslušníků a sloužících. O rok později připluli další Ashantové.

Obyvatelstvo Seychel tak bylo obohaceno o tři krále, sedmnáct náčelníků, velký počet královen, princezen, princů a manželek náčelníků. V místě svého vyhnanství, mimo Victorii, měl král Prempe dvůr stejný jako v Ghaně. Svůj harém rozšířil i o seychelské dívky.

Král Prempe se na Seychelách velmi brzy seznámil s evropskými zvyky. Naučil se anglicky a jeho děti ve škole poznaly evropskou kulturu.

Aby neztratil svou hodnost a současně se neprovinil proti anglickému zákonodárství, vypracoval pro své lidi nové soubor zákonů. Stálo v něm, že poddaný, který se prohřeší proti králově vůli, mu bude muset doručit menší či větší množství lahví rumu.

V té době se anglikánská a katolická církev začaly ucházet o duše Seychelanů. Krále nejprve mátlo, že mu dva různí kněží nabízejí jedno náboženství. Kromě toho se mu nelíbilo, že mu křesťané chtějí povolit jen jednu manželku.