Zhruba 90% místních seychelských obyvatel se hlásí ke katolické víře. Nedělní bohoslužbu považují za velice důležitou událost. I přes náboženskou víru místní obyvatelé často dají také na různá kouzla, mystiku a pověry, které připomínají západoafrické vúdú. Například pokud člověk někoho hledá, chce-li vědět, proč se přítel najednou chová tak podivně, nebo proč někdo náhle zemřel, pak se obrátí na čaroděje.
Místní spisovatelé a básníci zase využívají nádhernou scenérii seychelských ostrovů jako inspiraci pro svoji práci. Nejpopulárnější jsou tu krátké povídky, které pocházejí z doby, kdy na Seychelách nebyla žádná televize ani rozhlas.
Také hudba a tanec hrály vždy důležitou roli v ostrovní kultuře. Africké kořeny se projevují tím, že hudbu vždy doprovází bubínek tam-tam a jednoduché strunné nástroje. Z Indonésie také pochází živý tanec "sega", či tajemný erotický tanec "moutya", jehož historie sahá až do doby otroctví.
"Kanmtole" je tanec neznámého původu, který doprovází bendžo, harmonika, housle a triangl – trochu připomínají skotské tance, zatímco "contredance" pochází z francouzských královských dvorů a vyznačuje se složitými pohyby.
Na ostrově existuje několik skupin profesionálních tanečníků, kteří své vystoupení předvádějí nejčastěji v různých hotelech.