Žraloci, želvy a velryby, 2. část

Mnoho miliónů žraloků chytí rybáři také jen proto, aby jim uřízli ploutve a potom je hodí živé zpět do moře. Tomuto lovu žraloků se v angličtině říká finning.

Mnozí rybáři se začali zaměřovat na lov žraloků až kvůli poptávce po žraločích ploutvích a především kvůli cenám, které za ploutve dostanou. Aby vláda zabránila vyhynutí žraloků a přemnožení některých ryb, zakázala lov žraloků kvůli ploutvím.

Zahraničním, technicky špičkově vybaveným "plovoucím konzervárnám“ je dokonce lov žraloka v seychelských vodách zakázán. Cílem je zachránit žraloky a zabránit přemnožení ryb.

Žraločí maso je tradiční součástí seychelského jídelníčku, ale žraločí ploutve se na ostrovech nejí. Žraloku obrovskému se ale na souostroví Seychely daří dobře, protože rybáři o něj nemají zájem.

Velryby

Až do poloviny 19. století se na Seychelách hodně lovily velryby. Kolem ostrovů jich žilo hodně, ale rybářům chybělo profesionální vybavení. Seychely netrpěly nedostatkem potravin, a proto bylo až do počátku 20. století zabito jen málo velryb.

Potom se však na ostrovech usídlili dobře vybavení lovci velryb, pro něž už nebyl dost velký úlovek z jižních oblastí Indického oceánu. Na ostrově Sainte Anne, který se nachází nedaleko hlavního města Victoria, založili stanici pro lov velryb, kde bylo také zpracováváno velrybí maso a tuk.

Obchod ale nevzkvétal tak, jak si lovci představovali. Poté, co chytli 120 vorvaňů, s podnikáním v roce 1915 skončili.

Želvy

Mořské želvy jsou pro člověka zajímavé nejen kvůli výtečnému masu. Již před mnoha tisíci lety byly chytány kvůli želvovině, z níž staří Egypťané vyráběli hřebeny a jiné předměty. Na Seychelách žilo tolik želv, že pokryly spotřebu nejen domácího obyvatelstva, ale byly dokonce ve velkém množství vyváženy na Mauritius, La Réunion a do Indie.

Kolem roku 1800 vláda zjistila, že želvám hrozí vyhynutí a snížila počet zvířat, které bylo možné ulovit. Pro želvy kolem hlavních seychelských ostrovů už ale bohužel bylo pozdě. Ve větší míře dnes žijí pouze na ostrově Aldabra.

Z dobových zpráv vyplývá, že před stanovením kvót bylo chyceno skoro 10 000 jedinců za rok. Lov želv byl směšně jednoduchý, neboť každou noc přicházely na pláž samičky, aby do teplého písku nakladly vajíčka.

O blízkém ostrově Assomption se dokonce traduje, že během jednoho nočního lovu bylo zabito rekordních 400 samiček! Asi si dokážete představit, že jich opravdu moc nezbylo.

Když ve 30. letech minulého století lov želv ustával, pokusili se na ostrovech Aldabra a Assomption o jejich rozmnožení. Vejce, která nakladlo několik zbylých samic, byla donesena na chráněná území. Když se vylíhla mláďata, byla vložena do moře tak, aby je nesežraly fregaty.

Dnes už se želvy na ostrovech neloví. Na Aldabře – nejdůležitějším místě, kde želvy kladou vejce – tak může každý rok na pevninu připlout bez jakýchkoliv obav až 1000 samic. Vypadá to, že želvy přežijí alespoň na Aldabře, ale i na vnitřních ostrovech už uvidíte stále častěji želvy, jak kladou svá vejce.